Od vesna do vesna sedláček starosť má, jak obdělať svoje pole kamenitá.
Úrody sú malé, na chalupě úvěr, uživiť rodinu těžký je to úděl.

Zima bývá dlůhá, těžko sa přežívá, v stodole v komoře, když zásob ubývá.
Jarní když slunéčko paseky zahřeje, kožuch sa odloží, aj duša okřeje.

Z kopca sa ohlédnu po tom našem kraji, jaká to nádhera, až dech sa tají.
Březa sa zeleňá aj buky pučí, stavení dřevěná ke stráňám sa krčí.

Kopce a doliny, jak když jich naseje, člověk sa zadívá, u srdce ho hřeje.
Ta Boží příroda dobro v nás budí, na rodný kraj valašský právem sme hrdí…

Josef Kašpar Vrchovský, polanský lidový básník