Z historie naší obce

První písemná zmínka o obci (Valašská) Polanka  je v lisErb Illésházyůtině papežské kurie z roku 1361, podle níž patřila klášteru ve Vizovicích. Název obce je pravděpodobně odvozen od slova "polana" ("polanka"), jímž lidé označovali nevelký kus orné půdy po stranách lemovaný lesem.  Obec ležela na rušné cestě, vedoucí ze Vsetína do Brumova a dále do Uher. Po zániku vizovického kláštera se Polanka a okolní obce stávají majetkem světské vrchnosti na vizovickém panství, jehož vlastníci se v 16. století často střídali. Roku 1575 koupil Zdeněk Kavka z Říčan brumovské panství a připojil k němu mj. i Polanku. Součástí brumovského panství zůstala obec až do roku 1673, pak patřila do panství vsetínského až do rozpadu vrchnostenské soustavy a přeměny původních panství na velkostatky a statky. Pustošení při turecko-tatarském vpádu roku 1663 se nevyhnula ani Polanka - zahynulo při něm asi 100 lidí a bylo vypáleno 22 domů.

Erb IllésházyůV roce 1778 byl v Polance vysvěcen nový katolický kostel sv. Jana Křtitele a spolu s ním byla postavena i fara a triviální škola. Stavební materiál věnoval majitel vsetínského panství hrabě Jan Illésházy. Stavba kostela se neobešla bez komplikací, když došlo ke zřícení části jeho klenby. Z roku 1779 pochází i kamenný kříž s podstavcem a znakem Illésházyů, který je dnes registrován jako kulturní památka. Dnešní velikost získal kostel dostavbou v roce 1802, v roce 2000 pak byla ke kostelu přistavěna a vysvěcena  věž.

 

V roce 1791 žilo v Polance v 76 domech 678 obyvatel, roku 1900 obývalo 153 domů 751. V  r. 1950 již bylo v obci 221 obydlí s 1095 obyvateli. Po budovatelské éře 2. poloviny 20. století ( Valašská Polanka byla "střediskovou obcí") je v dědině ( r. 2017 ) 450 domů a 1430 obyvatel.

 

Od svého vzniku měla obec zemědělský charakter. Většina obyvatel byli drobní rolníci, pěstující zemědělské plodiny a chovající hospodářská zvířata. Tradiční chov ovcí zcela vymizel kolem roku 1926. Významné bylo formanství ( formani zajížděli až do Vídně a Budapešti ), podomácku se vyráběly šindele, křiváky (nože), plátno, dřevěné uhlí. Častým zdrojem obživy byla též nádenická práce u sedláků na bohatých rovinách. Polančané chodili za prací na Hanou, ale také na jih Moravy a jih Slovenska. Těžký životní úděl a bída přinutila mnoho lidí z Valašska hledat živobytí až v Americe. V roce 1881 odjelo za moře také 18 občanů z Polanky.

Ještě v polovině 20. stol. byla většina chalup v obci tradiční valašské roubenky. Do Valašského muzea v přírodě v Rožnově  pod Radhoštěm byla přemístěna usedlost chalupníka Poláška. Muzeální expozice ve světnici chalupy ukazuje situaci charakteristickou pro většinu rodin na Valašsku, využívajících tkalcovství jako jeden ze zdrojů obživy. Doplňkovou prací chalupníka byla výroba šindelů.

V roce 1895 se z podnětu skladatele Leoše Janáčka zúčastnila družina z Polanky a sousední Lužné Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Předvedla zde valašskou svatbu z Polánky. Jedním z iniciátorů nacvičení tohoto pásma byl už v roce 1892 místní farář P. Antonín  Přibyl, který také průběh "starovalašské svatby" podrobně zaznamenal do farní kroniky.

Na frontách 1. světové války bojovalo 163 polanských mužů, z nichž devět vstoupilo do československých legií. Těm, kteří padli na bojištích  byl v roce 1934 odhalen pomník. Památným dnem se pro Polanku stak 26. červen 1924, kdy obcí projížděl na Slovensko prezident T.G. Masaryk "... zástupy lidu zdravily presidenta, který volným tempem projížděl obcí, na bouřlivé pozdravy lidu na všechny strany se usmíval a přívětivě rukou kynul ..." (z obecní kroniky).

Ani v nově vzniklé republice nebyla obživa snadná: kromě hospodaření na chudých horských políčkách poskytovaly práci továrny ve Vsetíně, u Batě ve Zlíně a někteří dojížděli za prací až do Ostravy. Nové pracovní příležitosti vznikly při stavbě železniční trati Vsetín - Bylnice, která byla uvedena do provozu 21.10.1928. Od té doby má Polanka nádraží a železniční spojení do českého vnitrozemí i na Slovensko. Další obtížné období prožívali obyvatelé v době hospodářské krize, v roce 1932 bylo v obci registrováno přes 100 nezaměstnaných a řada rodin musela žít z podpor v nezaměstnanosti. V té době se v rámci nouzových prací rekonstruovala hlavní silnice, stavěl betonový most k nádraží, stavěla se druhá kolej na železniční trati.

V březnu 1929 byla úředně schválena změna názvu obce Polanka, která od té doby nese název Valašská Polanka.

Stavba železniční trati

 

 

 

 

 

 

 

 

Dalším těžkým obdobím života Valašské Polanky byla německá okupace a 2. světové válka. Politické strany byly rozpuštěny, ve škole začala povinná výuka němčiny, obecní kronika byla zapečetěna a zabavena. V srpnu 1944 se v obci objevili první partyzáni, kteří patřili k oddílům 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky. Za války se řada občanů aktivně zúčastnila protifašistického odboje, v koncentračních táborech zahynuli V. Filgas, P. Mikeš, A. Šafařík, V. Míša, A. Juřica. Polanský farář P. Absolon a jeho hospodyně sl. Ludwigová svojí přímluvou zachránili životy obyvatel nedalekých "Vařákových pasek", osady vypálené fašisty dva dny před příchodem frontové linie. Postupujícími vítěznými sovětskými a československými vojáky byla obec osvobozena 4.5. 1945.

Poválečná historie byla ve znamení budovatelského úsilí. Nedaleko stávajicí školy  (přestavěné v roce 1892 ) byla roku 1947  postavena (provizorní) budova "měšťanky". V roce 1974 ji nahradila nová (spádová) osmnáctitřídní škola. V  roce  1973 byl dán do provozu kulturní dům jehož součástí bylo i zdravotní středisko a r. 1979 bylo otevřeno středisko nákupní. V této době byly  budovány také nové chodníky, komunikace a veřejné osvětlení.

V roce 1959 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, od r. 1979 tvořící s okolními vesnicemi JZD Valašské Kotáry.

V letech 1985 až 1990 byla k Valašské Polance připojena sousední dědina Seninka, v té době v naší obci žilo 1575 obyvatel.

V obci dlouhodobě působí Sbor dobrovolných hasičů (1907) , TJ Sokol (1937),  dechová hudba (1913), myslivecké  a další zájmová sdružení.

Podrobně se historií i současností obce zabývá kniha Petra Korabíka "Valašská Polanka - rodná naša dědina", kterou vydal v roce 1998 OÚ Valašská Polanka. Publikace doplněná množstvím fotografií je k zapůjčení v místní knihovně.